FASHION PICANTERIA: DOING NOTHING IS FOR NOTHING

Je léto. Po několika nekonečných měsících plných školy a práce mám konečně prázdniny. Volno! Slovo s minimálním výskytem v mém napráskaném diáři. Začala jsem pochybovat, že tohle slovo ještě vůbec existuje. Těšila jsem se na něj tak dlouho a tak vehementně jsem se upínala k představě, že nebudu muset nic dělat, až se z toho začala stávat jakási nedosažitelná meta. Přece jen jsem se ale dočkala zasloužené odměny a dosáhla jsem stavu vytouženého nicnedělání. A jak tak nic nedělám, dojde mi, že mi vlastně něco chybí. To dělání. Dělání něčeho. Miluji to, co dělám, i když mě to někdy ničí, zmáhá a psychicky i fyzicky vyšťavuje. Herectví je dřina. Hezká i náročná zároveň. Někdy mívám pocit, že jsem díky škole přišla o všechno, co jsem měla ráda. O všechen volný čas, o přátele, o koníčky. Ale pak si uvědomím, že díky tomu, že dělám, co mě baví, můžu být sama sebou. Není to vždycky jednoduché, většinou to spíš bolí, než těší. A když pak doma brečím vyčerpáním a chci se na to vykašlat, myslím jen na to, jak by mi bylo krásně, kdybych nemusela nic dělat, alespoň na malou chvíli si odpočinout, mít volno.

Jenže pak to stejně není ono a já si uvědomím, jak je to skvělé, že to není ono, protože to je ten moment, kdy vím úplně přesně, že takhle jsem šťastná. Vyčerpaná, nestíhající, unavená, zaneprázdněná a zničená. Ale herečka. A to je boží. Tak boží, že bych bez toho už nemohla být.

It's summer. After a few months of endless time spent at school and work I finally have got holidays. Days off! I began to doubt that these words still exist. I looked forward to it for so long and clung so vehemently to the idea of doing nothing that it started to become unattainable point. Fortunately, I finally enjoyed my personal reward and achieved the desired state of idleness. Well...as I was doing nothing, I realised that I miss something. That doing. Doing something. I love what I do, even if it sometimes destroys me. Acting is hard work. Nice and demanding at the same time. Sometimes I think that my school took me from everything I used to love. My friends, my hobbies and all the free time I could give myself. But then I realize that I do what I really love and that's the only way to be myself. It's not always easy, it usually hurts. And when I cry at home after exhausting day and want to give up, I only dream about moments of peace and relax.

But I know that doing nothing doesn't make me happy. Being exhausted, tired , busy and destroyed - it is being actress. And I love to be actress. Really.

[READ MORE]