PARISIAN IN DISGUISE

S touhle pařížskou výbavičkou se cítím tak francouzsky jako čerstvě propečený croissant s pořádnou dávkou la confiture. S mikinou Homeless in Paris z dílny Edwarda Anchoura, rudými nehty a sladce růžovou pusou bych mohla brázdit pařížské ulice s takovým šarmem, že by si mě kliďánko mohli splést s rodilou Pahřřřřišankó. Prozradil by mě jedině můj debilní akcent, za který by mi možná nakopali můj drzý BAD ASS. Zatím ale zůstanu v přestrojení.
This parisian gear makes me feel as french as a freshly baked croissant with a huge serving of la confiture. I could walk the streets of Paris wearing this sweatshirt Homeless in Paris designed by Edward Anchour, red nails and sweet pink lips with the real french charm that should confuse all the native Parisians. The only thing that could compromise me is my stupid french accent. Some of the french prudish people could kick my BAD ASS for it. That's why I'd stay in disguise.


MIKINA / SWEATSHIRT (LA LUCE) | TRIČKO / T-SHIRT (ÊTRE CÉCILE via Bohemic) | RTĚNKA / LIPSTICK (CLINIQUE) | LAK / NAILPOLISH (CLAIRE'S)

COLORED WEEKEND

Dejte mi pátek a já budu jančit tři dny bez přestávky, abych si v neděli mohla říct, že jsem přes víkend zase neudělala žádnou práci do školy. Nechť víkend započne a Beáta si odpočne. No dobře...tak já se teda budu i učit texty. 
(Poslední věta je tady jen pro případ, že by sem zabloudil náš režisér a přečetl si to. Jinak na to samozřejmě peču. Co chystáte na víkend vy? Válečku nebo práci?)

[více fotek se zobrazí po rozkliknutí článku]

DESIGNBLOK MEMORIES

Designblok 2014 u mě mezi všemi designbloky historie vyhrál na plné čáře. A to nemluvím ani tak o vystavovatelích jako spíš o výstavních prostorách, do kterých se letošní ročník přesunul. Grandhotel Evropa, Colloredo-Mansfeldský palác, Superstudio Hra...pro mě naprosto nevšední a neopakovatelný zážitek. Místa, kam už se zřejmě nepodívám, navíc v kontextu současného designu, se pro mě stala jednou z nejlepších událostí tohohle podzimu. Přítomnost mojí ségry všechno vystupňovala k dokonalosti. Jediné, co mě štvalo, bylo to, že jsem s sebou tahala foťák, což vlastně vůbec nebylo potřeba, protože jsem nakonec všechno fotila jen na mobil. Proto taky můžete vidět fotky, které se objevily na mém instagramu

Fotky foceny mobilem Sony Xperia Z2


MISSHIRT IMPOSSIBLE

Najít perfektní klasickou bílou košili, která by mi padla jako ulitá, je těžší než obléknout se poslepu se zmrzlinou v ruce. Vždycky, když už se zdálo, že by nějaká mohla být adeptkou na dokonalý základ šatníku, selhal střih, materiál nebo velikost. Začala jsem mít strach, že tahle košilová mise se zapíše do dějin Picanterie jako nemožná. Pak jsem ale v GANTu narazila na tuhle čistou bílou krásu a bylo vymalováno....totiž vybíleno. Poslední kus. V mé velikosti. Jestli tohle nebyl osud!
I think that to find a perfect white shirt is more difficult than to dress up blindfolded with icecream in hand. Sometimes it seemed that I've already found one but there was always something wrong on it. Material, cut or size. Hell important defects. I started to worry that this shirt mission will be completely impossible...Misshirt impossible. Then I found the perfect one in GANT. Pure white beauty. Last in store. It had to be fate, don't you think. 

[více fotek se zobrazí po rozkliknutí článku] 

SEXY BACK

Záda a zadek mají několik společných jmenovatelů. Jsou jedním z nejvíc sexy částí těla, jdou vidět jen zezadu a když je nějak rafinovaně odhalíte, můžete si být jistí, že vaše okolí bude rozpálenější než plechová střecha v létě. Navíc vás nikdo nemůže takovým neškodným laškováním obvinit z odhalování na veřejnosti. Odzkoušeno, potvrzeno. 
It's back and it's back. It seems to be different but they are almost identical. They're one of the most sexy part of human body, you can see them only from behind and they caused a stir when they're subtly revealed. Tested, confirmed. 


HAPPY BIRTHDAY FASHION PICANTERIA

Dnes jsou to přesně 4 roky, co mi tě přinesli zabalenou v peřince jako malý uzlíček. Vypadala jsi roztomile, i když ti z očí koukalo rošťáctví. Bylo mi hned jasné, že s tebou se nudit nebudu. Proto jsem ti dala jméno Picanteria. Rostla jsi jako z vody. Někdy mě samotnou překvapilo, jak si umíš žít vlastním životem, aniž bych tě přitom musela držet za ruku. Dojímaly mě všechny ty první krůčky a první slova...na všechno mám památku. Těch fotek je tolik,že bych je ani nespočítala. Zažili jsme spolu spoustu krásných okamžiků a mě se chce skoro brečet, když tě teď vidím jako toho čtyřletého prcka, co se protlouká bláznivým módním světem s takovou vytrvalostí. Děkuji ti za všechno. Jsi moje velká radost, i když se někdy zlobím nebo na tebe nemám čas. Až z tebe jednou bude velká holka, povím ti, jak jsem v pubertě dělala hovadiny. Ale na to máš ještě čas. 

Všechno nejlepší, holka moje zlatá!

P.S. Nezapomeň se se svou facebookovou a instagramovou sestřičkou podělit o dort. Nechtěj, aby se maminka zase musela zlobit. [konec rodičovské vsuvky]


DRESS OF MY SECOND LIFE

Šaty svého života jsem našla už dávno. Jenže pak jsem dostala tyhle. Naprosto dokonalou, krajkovou, unikátní parádu, která by mohla lámat srdce na potkání, kdyby byla člověk. A já jsem si je zamilovala natolik, že je z fleku můžu prohlásit za šaty mého druhého života. Když už je ten první zabraný...
Jestli se teď ale objeví nějaké třetí, nevím, jak si poradím.
I've already found the dress of my life. But then I got this. Absolutly perfect piece of unique lace awsomeness. It's so amazing that it could break hearts on first sight. And I fell in love so deeply that I can boldly declare that it's dress of my second life. 


IF I WERE AN IFA GIRL

Nejsem zrovna technický typ. A to dokonce i když dennodenně s technikou všeho druhu přicházím do styku. Nikterak intimního, jen čistě pracovního. Jako blogerka považuji za nejnutnější součást mé internetové existence notebook. A od té doby, co jsem součástí Lenovo Teamu, mám konečně i profesionální výbavu, kterou s sebou můžu tahat takřka kamkoli, aniž bych si přitom zkřivila záda.
Jako čestná členka jsem byla pozvána na elektronický veletrh IFA v Berlíně, kde jsme měli možnost osahat si nové Lenovo smartphony, které k nám dorazily ještě teplé a voňavé jako čerstvě upečené croissanty. Doslova k sežrání. Nemůžu se dočkat, až budou k dostání i u nás. Hlásím se jako první zákaznice. Kromě ultrabožího ultrabooku potřebuji i suprtrupr smartphone...to je jasné jako facka.  

[více fotek se zobrazí po rozkliknutí článku]


THIS IS A MAN'S WORLD

Kdybych si mohla vybrat, jestli se narodím jako muž nebo žena, řekla bych znova ženská ženská ženská. Navzdory všem nevýhodám, které z toho vyplývají. Protože ještě pořád můžu být trochu muž, jen v poněkud více sexy verzi. Stačí si na sebe obléknout něco ryze pánského, jako to občas dělávám. A můžu mít koule i bez toho, aniž bych se drbala v rozkroku. 
Hlavně díky téhle dokonalé kombinaci kalhot a saka z nové kolekce H&M Studio, která je ode dneška v prodeji. Tak to nepropásněte a postavte se k tomu, jako chlapi. Totiž ženy. VYKUPTE TO!


CALL ME OLIVE

Myslím, že jsem byla pro olivovou barvu zrozena. Stejně jako Adéla. Zdá se mi, že všechny brunetky mají s touhle barvou tak nějak lepší vztahy. Každé hnědovlásce by se měl povinně přidělovat alespoň jeden kousek oblečení v olivové. Na světě by pak zavládl mír. Ovšem jen do té doby, než by ve slevách zbyl poslední svetr. To bych se o něj šla porvat do krve. 
I was born to wear olive color. Like Adéla. I think that all brunettes have good relations with that color...I don't know why. Each brunette should have at least one piece of clothing in olive. The world would be peace. But only until the time of sales and one last olive sweater that's left. That would be the most cruel fight.