Inu...byla jsem pozvána do Hermès. Očekávala jsem všechno možné. Projížďku na koni v pekelně drahém koženém sedle, osahání hedvábných a ještě hedvábnějších šátků, trapas při špatném vyslovení "ermés", možná "ermé" nebo "hermé" či "hergot-jak-se-to-čte"...Ale to, co přišlo, bylo lepší než náklaďák naložený tunou nanukového dortu. Nabídka, která se neodmítá, nýbrž velkoryse přijme, a pak se tři až čtyři dny oslavuje. Zatím vám nemohu prozradit, o co se jedná, ale věřte mi, že až budu jen trochu moct, vytroubím to silou 300 decibelů přímo do vašich uší.
Well...I was invited to Hermès. I expected everything. Riding on horseback in fucking expensive leather saddle, touching silk and more than silk scarves, the embarassment of wrong pronouncing the word itself. "Ermes", maybe "Erme" or "Herme" or "Hell-how-to-pronounce-it"...But the thing that came eventually was better than tuns of icecream. The offer you don't refuse but accept and then you celebrate it three or four days. Meanwhile I can't say anything more but it will be possible I'll shout it to your ears.
