Pokud jste zavítali na tenhle blog a čtete tyto řádky a byli jste kdysi v minulosti mými pravidelnými čtenáři (to je nějak příliš mnoho POKUD takhle na začátek, ale vraťme se k podstatě), nemohli jste si nevšimnout, že se frekvence přidávání nových článků snížila na dva ročně. Ano, při té představě se mi mírně ježí vlasy a jistě bych teď dokázala pochopit i to, že tyto řádky vlastně nikdo nečte a já je píšu jen tak naprázdno (ovšem pokud - za každé další pokud udělám dřep, slibuju - to někdo čte, zvedněte ruku, nebo mi brnkněte, že jako jó, dobrý, ty už zase píšeš a nebo prostě jen zanechte komentář, to by mohlo stačit, dík). Na ocenění v blogerce roku tak zřejmě ani tento rok nedosáhnu, ledaže zavedli novou kategorii "nejméně produktivní blogerka roku". Tam bych převálcovala všechny kandidáty. Ale musíte mě pochopit, v tom honění se za hereckým snem a dobývání konkurence zase na jiném poli, než je to blogerské, jsem si našla čas prostě už jen na běžné lidské potřeby jako je spánek, jídlo a ty věci, o kterých se nemluví, ale všichni je děláme. Ale o herectví zase někdy jindy (třeba za půl roku žejo...save the date, jak se říká ve fashion světě). K jádru tohohle článku, protože rozepsat jsem se nechtěla, ale zřejmě je délka článku závislá na době, kterou jste měli potřebu něco napsat, ale nebyl na to čas (v mém případě 6 měsíců), takže tohle bude počteníčko, které by vydalo na celý časák možná. Pardon, klidně přestaňte číst, jestli vás to neba, ale bude to zábava. Umím nalákat, viďte, to nás učili v divadle. Hlavně udržet pozornost. A já bych teď měla psát diplomku, takže rozumíte, proč je tohle motání se kolem podstaty tak dlouhé. No tedy k věci...
Uf. Po ukrutné době jsem se k psaní vrátila hlavně kvůli tomuhle. Nafotit editoriál ke kolekci Conscious Exclusive, se kterou si H&M každoročně získá moje srdce, tělo i veškeré úspory. Na hadry je to teda docela úctyhodný výkon, ale není se čemu divit, ta kolekce je prostě božská. Nejenže je nádherná, ale její exklizuvita spočívá především v původu. Je totiž vyrobena ze 100% recyklovaných a recyklovatelných materiálů, tedy podporuje myšlenku tzv. sustainable fashion, a to oceňuji ze všeho nejvíc. Zvlášť vyzdvihávám ty šaty, které jsou vyrobené z plastových lahví, které byli vyloveny z moře. M I L U J U !
A teď k samotnému focení. Pamatujete si, jak jsem minulý rok psala, že se nám při focení editoriálu všechno kazilo, a pak to dopadlo TAKHLE? Tehdy jsem si říkala, že těm nejlepším věcem zřejmě vždycky předcházejí ty nejpodělanější. S letošními katastorfálními událostmi, které vyeskalovaly do obludných rozměrů, byl tedy předpoklad dobrého výsledku téměř stoprocentní. Jen tak ve zkratce. Půjčili jsme si na to focení nádherná zrcadla, se kterými jsme to chtěli fotit, měli jsme vymyšlené tři lokality, zbývalo jen v sobotu všechno nafotit. Ne, tohle prostě nemohlo jít jednoduše. Takže nejdřív mi Martin zavolal, že je nemocný. Jo, říkala jsem si, to bude rýma, tak se v tom pojďme hezky vyráchat, jenže jeho mandle v tu chvíli bojovaly o přežití s něčím, co by podle mě sežralo slona. Viděla jsem to na vlastní oči a doteď se divím, že to ustály. Tak dobrý, to se jěště dá nějak zvládnout. Jenže on si zabouchl klíče v bytě, kde byly zrcadla i můj objektiv. A světe div se, všichni, kteří nám mohli nějak pomoct, odjeli na Velikonoce mimo Prahu. Chtěla jsem to odvolat, vykašlat se na to, i když jsem na to měla půjčenou tu nádhernou krystalovou čelenku od ISIS. Nakonec se na mě ale usmálo štěstí. Kamarád mi půjčil objektiv, zrcadla jsme oželili a když pominu tu šílenou zimu, která se ten den rozhodla být proti nám (nenechte se obalamutit tím sluníčkem, bylo asi 9°C), tak to vlastně všechno dobře dopadlo. No posuďte sami. Já myslím, že jsme se vzhledem k okolnostem překonali.
Třikrát hurá a sláva nazdar focení. Chybělo mi to. Nejen to focení, ale i psaní. Vy jste mi taky chyběli, no jo. Tak jestli (cha, přišla jsem na to, jako ošulit ty dřepy...místo "pokud" jednoduše použiju "jestli") jste to dočetli až sem, můžeme společně zamáčknout slzu. Vy opravdickou, já tu divadelní.
A v případě, že na tu kolekci máte taky spadeno jako já, pojďme se zítra potkat v první linii před Háemkem v Myslbeku, protože je v prodeji od zítřka právě tam nebo online (. Já tam budu stepovat a bojovat o své vysněné kousky. Takže jestli se tam potkáme a chcete být moji kamarádi, rozhodně se se mnou nechcete rvát o tu pruhovanou košili, tím jsem si jistá. Mám z toho studia herectví pořádně ostré lokty (to je kec samozřejmě, ale musím vás nějak postrašit).
Děkuji Martinovi, Vendule Mikulkové a Tomášovi za pomoc.