A DIFFERENT ME

Koukám na tuhle fotku z minulosti a přemýšlím, čím jsem jiná. Mám delší vlasy a o rok kratší život. Dělám věci, které jsem nedělala. Nedělám věci, které jsem dělala. Tyhle brýle už nemám. Ztratily se přesně v den, kdy jsem byla nejšťastnější. Ani mi to nevadilo. Jsem to pořád já. Stejně jako tady. A přitom...jako bych se dívala na někoho, kdo se mě vůbec netýká. A už to nikdy nebude stejné. Znáte taky ten pocit?
I look at this photo from the distant past and think about what I'm different. I have longer hair, but shorter life. I do things that I didn't do. And don't do the things I used to do before. I don't have those dotted glasses anymore. They are lost but I don't care. Cause it happend on the same day, when I was the happiest. It's still me. Same girl as here. And yet...It's like I was looking at someone who is not me at all. I feel like I'm changing. Do you also sometimes feel like that?

[Photo by Tonbogirl | the whole outfit here]

29 comments:

  1. život se mění, lidé se mění. jsme na tom stejně;)

    ReplyDelete
  2. ten pocit mám vždy keď sa na seba pozriem v zrkadle, pripadám si tma ako niekto cudzí..

    ReplyDelete
  3. Výstižný text, je to ozaj tak :) Super fotka, si krásna:)

    ReplyDelete
  4. Život je prostě běh...mění se prostředí, lidé a naše situace a pocity. :) Pěkně napsaný text! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Je to tak, ale stejně mě to vždycky zaskočí

      Delete
  5. Znám a podle mě je zajímavé sledovat ty posuny, ať už z fotek nebo třeba i deníčků. Asi si začnu jeden psát..:))

    ReplyDelete
  6. asi něco ve vzduchu, v posledních dnech mám pocit, že jsem nikdy nebyla šťastnější, ale přitom se nestalo nic převratnýho, mám snad jen o několik párů víc bot než loni a taky určitě míň peněz, ale vím, že jsem tak nějak jinde a od teď už to bude pořád jenom jinačí...
    v těchdle brýlích bych vypadala jako debil, ale jejich ztráta by mě sakra mrzela. tím chci říct, jak moc se mi líbí .)

    ReplyDelete
  7. pozname pozname ..no worries :p

    ReplyDelete
  8. pravdaze pozname :) btw super je ta fotka

    ReplyDelete
  9. Ano takový pocit taky znám ... :)

    gabulka-lovelygirl.blogspot.cz

    ReplyDelete
  10. všechno se mění,lidi stárnou..

    ReplyDelete
  11. meníme sa každým dňom. len s odstupom času to je výraznejšie ako v deň nasledujúci. ach ale smutný to pocit neznášam ho ..

    ReplyDelete
    Replies
    1. Je to zvláštní no. Ale je to součást toho všeho :)) Vlastně se mi to líbí, jen mě to vždycky zarazí, když se na to zaměřím

      Delete
  12. taky neustále ztrácím brejle a opět je nacházím!

    vacantfashion.blogspot.com

    ReplyDelete
  13. skvelo napísané, a áno poznám ten pocit, vždy keď sa pozriem na fotku staršiu ako 4roky mám pocit, že sa pozerám na nejakú osobu, ktorá je podobná mi, ale nie je vôbec ako ja. úplne odlišná, niečo ako kniha, ktorá nie je knihou bez strán, teraz už sú nejaké vložené.
    a okuliare krásne, škoda ich.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Přesně! Někdy bych chtěla potkat tu holku, kterou jsem znala před pár lety a byla jsem to já a promluvit si s ní.

      Delete
  14. fotka nádherná a popis ešte lepší

    ReplyDelete
  15. Ahoj, muzu mit otázku?;) jak si aktivovala anglicky prepis? Odepis prosim na blog, dekuju moc :*

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj. Text si píšu sama. Žádný automatický přepis nepoužívám. Možná proto tam mám tolik chyb :D

      Delete
  16. Občas se dívám na fotografie lidí, které moc dobře znám nebo mne něčím zaujali a snažím se představit si, co bych si o nich myslela, kdybych je neznala - případně čím mne tak zaujali.
    Někdy mi připadá, že lidé jsou schopní změnit se i za tu jednu noc.

    ReplyDelete
  17. skvělý brýle :)
    http://lotteryfiascobyaryanne.blogspot.cz/

    ReplyDelete
  18. znám ten pocit, ale vždy jsem šťastnější, že jsem se posunula zase o lepší kus dál :)

    ReplyDelete
  19. Tiež nad tým občas rozmýšľam :) Normálne mi to tak nepripadá, až keď sa zamyslím nad tým, ako som si predstavovala samú seba v dospelosti, keď som bola malá (fajn, až tak úplne dospelo sa stále necítim, ale oproti tomu, čo bolo kedysi som asi určite iná :)). A tiež som si to predchvíľou uvedomila, keď som vyhodila plný košík náušníc, náramkov a náhrdelníkov, ktoré som si kupovala v časoch chronickej puberty a teraz som sa len čudovala, čo som to musela byť za človeka, že som dobrovoľne nosila (a dokonca platila) také hnusobstvá :)) Niekedy je lepšie, že sa človek časom zmení :)

    http://eldormovitz.blogspot.sk

    ReplyDelete