DOSUD NEPUBLIKOVANÝ ROZHOVOR

Jak ses k fashionblogingu dostala?
Byly to hlasy v mojí hlavě, které neustále říkaly: "Bloguj, nezbedníče, sic každý den tě ztrestáme třemi ranami dubovou holí do šedé kůry mozkové a stolice tvá bude nepravidelná a též nepravidelných tvarů bude mít a její konání se tak stane nedokonavým dějem." Byl v tom zkrátka jakýsi vyšší princip.

Proč bych si neměla myslet, že jsi vlastně takové bezplatné PR módních značek?
Otázkou je, zda-li by "nechat si za to platit" znamenalo cítit se amorálně a zneužitě, a změnila-li by se tím chuť pohankové kaše z nechutné na stravitelnou.

Považuješ to, co děláš, za konzumní, spotřebitelské nebo je v tom pro tebe úplně jiný rozměr?
Vše, co konzumuji, spotřebuji do tří dnů od otevření, neurčí-li můj osobní lékař jinak.

Čeho chceš fashionblogingem dosáhnout? Máš cíle nebo to děláš jen pro radost z procesu?
Dovolím si parafrázovat starého dobrého Reného:  "Bloguji, tedy jsem." Mé záměry jsou čistě sobecké. Mé cíle jsou zásadně nedosažitelné. Jakékoli třídění hrachu a čočky je irelevantní. Pustit televizi červeným knoflíkem je zhola nemožné. Tvrdit, že neusiluji o světový mír, by bylo infantilní.

Jak bys charakterizovala komunitu fashionbloggerů? Co vás spojuje, čím se lišíte? Potkáváte se vůbec jako komunita, cítíte se jí být?
Není ani tak podstatné, čím se lišíme od zbytku zbytečné společnosti, ale především čím se lišíme od zatuchlého froté ručníku, považovaného za luxusní župan v mandlovém těstíčku. To, co nás spojuje, je touha po neutuchající slávě, která stejně zajde s posledním sandálem doplněným vlněnou ponožkou. 
Komunitou jsme jen do té doby, než někdo prohlásí, že ve výprodeji mají poslední kamaše, o které nikdo nemá zájem.

[Rozhovor: Alina Shupikova]

28 comments:

  1. Jsi postrach vsech reporteru, s takovejhlema dadaistickema odpovedma :) Ale bavim se :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jsem tady od toho, abych jim dělala práci nepříjemnější :D

      Delete
  2. Replies
    1. nějak mi nejde na kokos, jak se ten kokos vlastně publikuje

      Delete
  3. :D kdybych se tě měla ptát já,tak mě uvedeš do rozpaků :D

    ReplyDelete
  4. ty postrach všetkých reportérov :) niekoho so slabšími nervami by to mohlo dostať k psychiatrovi a mňa to dostáva do psychického rozpoloženia, keď sa miestami smejem tak, že nevydávam žiadne zvuky a len si plieskam rukou po nohe ako retardovaný tuleň. :D

    P.S. Mohla by si začať písať, stavím sa, že by si bola veľmi populárna :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. "plieskam rukou po nohe ako retardovaný tuleň." tohle mě dostalo :D. Už jen proto, že to dělám také a lidé si myslí, že jsem cvok :D.

      Jinak geniální odpovědi, Beáto. Asi tě také vyzpovídám :)!

      Delete
  5. Beáto, já Tě asi miluju :-DDDD

    ReplyDelete
  6. Je to genitální. Chci borůvky a to hned.

    ReplyDelete
  7. zas radoby vtipna

    ReplyDelete
  8. začni písať, kúpim si tvoju knihu :D

    ReplyDelete
  9. stolice tvá bude nepravidelná :D

    ReplyDelete
  10. i love it! :D pridávam sa k výkrikom do tmy "začni písať!" :D

    ReplyDelete
  11. ...na tebe proste v tech "hlaskach" nikdo nema :DDD...M*

    ReplyDelete
  12. super! máš mojí podporu ;-)

    http://mamou-stylove.blogspot.com/

    ReplyDelete
  13. Chápu, že rozhovor nepublikovali :D ale zároveň se tomu i divím, protože každou chvíli pod rozhovory s blogery čtu "jak neoriginální!" a "všichni jsou stejní! kde má být ta inspirace?"

    Well done, B. ;)

    ReplyDelete
  14. Umírám...smíchem, láskou k tobě a tvým výplodům! Skvělýýý! :))

    ReplyDelete
  15. odpoveď k prvej otázke by sa mala zapísať do všetkých blogerských análov :D

    ReplyDelete