TOGETHER FOREVER

Vím, jako fashion bloggerka bych měla přinášet neustále novou inspiraci, nové podněty, ukazovat vám zajímavé, neotřelé kombinace a rozhodně se NEOPAKOVAT. Ale pokud to znamená, že se vzdám tohohle nadpozemsky krásného vlněného kabátu, tak budu raději snášet pohrdání, lynč, nenávist, negativní komentáře, plivance a možná i kamenování (hlavu nevyjímaje). Rozhodně jej ale nehodlám odložit dřív, než bude takové horko, že pod ním budu dočista nahá. Hahá!

Máte taky nějaký podobný kousek, bez kterého si neumíte představit ani jediný den?

As a fashion blogger, I should always bring you new inspiration, new fashion ideas, show you interesting and unusual combinations, and certainly never REPEAT the same outfits. But if it means to give up this beautiful wool coat then I'd rather endure the scorn, lynching, hate, negative comments, shame and possibly stoning (including the head, of course). It's a "must have" piece of this and any other season. Doesn't metter if it's hot because it means that I can be naked underneath. Hot!

Do you also have any similar piece?

[READ MORE]

ETHER DREAM CAME TRUE

Říká se "sejde z očí, sejde z mysli". To ale neplatilo o téhle kabelce Ether. Zahořela jsem k ní oddanou a nekonečnou láskou před třemi lety v Dream House a od té doby jsem na ni nepřestala myslet. Pronásledovala mě ve snech (někdy i dost divokých), vkrádala se mi do myšlenek a kdyby uměla psát, určitě by mi posílala svoje nemravné fotky se vzkazy "chceš mě" nebo "vem si mě" nebo "jsem jenom tvoje". Pochopitelně jsem ji postrádala ve většině svých outfitů. A to tak dlouho, že jsem se nakonec rozhodla změnit status naší lásky z platonické na naplněnou. Nechápu, jak jsem to mohla vydržet tak dlouho. A jak to beze mě mohla vydržet ona? To už vůbec nechápu.
People say "out of sight, out of mind." But it's not the case of this amazing Ether bag. I deeply fell in love with it three years ago in Dream House and since then I've always thought of it. It haunted me in my dreams (very hot dreams I mean), crept into my thoughts and if it could write, it would have sent me messages with obscene photos and words like "you want me", "marry me" or "I'm just yours". Obviously I missed it in my outfits a lot. So I finally decided to change our love status from platonic to realistic. I don't know how could I stand it for so long. How could we both? Impossible.

kabelka / shoulder bag | (ETHER)

DARK SIDE OF THE BLUE

Chtěla jsem přejít na temnou stranu, abych byla krutopřísná, nepřemožitelná, nezranitelná a měla laserový zrak, kterým bych zabíjela nepřátele a strašila malé děti. Ale velitel té idiotské, samozvané "temné strany" mi řekl, že jsem na to moc měkká. Tak jsem aspoň přešla na temnou stranu modré. Z té mě nevyhodí ani nesmrtelná černá barva. Dark blue je totiž new black, jestli to náhodou nevíte.
I wanted to join the dark side. To become invincible, invulnerable and to have a laser sight, which would kill the enemies and scare small children and little brats. But the commander of that stupid "dark side" told me that I'm too soft. Really? Ok. So at least I joined the dark side of the blue color. Nor the immortal black never win. Because dark blue is the new black (in case you haven't hear about it yet).

[READ MORE]

WE WILL ALWAYS HAVE SPRING

Ať je zima sebekrutější a nekonečná, dny temné a krátké, nálady depresivní až (samo)vražedné, lidé protivní, tramvajoví lidé nesnesitelní a tramvajoví řidiči ještě nesnesitelnější...stejně vždycky přijde jaro a na tohle všechno se zapomene.
Taky už ho cítíte ve vzduchu? A taky si ho uměle navozujete jarním oblečením? A taky vám při tom mrznou kotníky? Nooo, tak snad už se nenechá dlouho pobízet.

[READ MORE]

HELLO FROM THE OTHER SIDE

Hello, it's me, I was wondering if after all these months you'd like to meet.

Ano, je to už tak dlouhá doba, co jsem se naposledy "ozvala", že by tenhle článek mohl vypadat jako hlas ze záhrobí. Z toho blogového pochopitelně. Za tu dobu mi narostly vlasy o úctyhodných 7 centimetrů (ofina to bohužel schytala taky, takže teď chodím jak mánička a chci si při každém pohledu do zrcadla namlátit rozžhaveným pohrabáčem), ztratila letní opálení a jednu parádní vlněnou šálu, zahrála si v celovečerním filmu (léto v zimě se točí nádherně, to mi věřte) a úspěšně to dotáhla až do druhé poloviny třetího ročníku na DAMU, takže mě koncem března čeká moje první premiéra v Disku. Času mám teď víc než kdy jindy za celé tři roky. A i když jsem teď vzala další dvě nabídky na role v mimoškolních projektech, tak vlastně začínám věřit tomu, že bych tyhle nově vzniklé časové díry mohla vyplnit blogem. Na blog jsem totiž myslela dost často. Častěji, než by bylo zdrávo. Chybělo mi focení (i když jsem si ho částečně nahrazovala instagramem), psaní, všechny vymoženosti virtuálního světa a hlavně vy. A protože jste mi často psali nebo při různých náhodných setkáních mě povzbuzovali, abych zase začala blogovat, rozhodla jsem se vaše volání vyslyšet. Mám sice trochu obavy, jestli vás ještě vůbec takové střevo jako já zajímá, i přesto to ale risknu. A tak se ptám. Po všech těch měsících mlčení. 

CHCETE MĚ?

P.S. Nikdo by to neřekl líp než Adele!

[READ MORE]